V USA mají jasno. Těžba břidlicového plynu tam pokrývá přes 20 % přírodní dodávky plynu a během dalších dvaceti let by se tento podíl měl podle odhadů vyšplhat až na polovinu. Proč se v Evropě k tomuto způsobu těžby většinou stavíme odmítavě?
Břidlice je sedimentovaná hornina, formovaná miliony let tlakem horních vrstev zeminy. Diskuze o těžbě plynu, který se dá získat jejím chemickým narušením, u nás začala rezonovat před šesti lety. A českou společnost možnost moderního způsobu čerpání zemního plynu hned zkraje rozdělila.
Zastánci argumentovali možností nezávislosti na plynu z Ruska a razantním snížením cen energie. Rozvoj vrtných ložisek by na celém evropském kontinentu také vytvořil miliony pracovních míst.
Mezi nejhlasitější odpůrce se řadili obyvatelé Náchodska a Trutnovska, kterých se těžba měla bezprostředně týkat. Lidé se báli ohrožení vodních zdrojů i negativního vlivu na životní prostředí v sousedství Krkonoš. Také uznávaný geolog Václav Cílek už v roce 2012 předpovídal, že břidlicový plyn nemá v České republice budoucnost z ekologického ani ekonomického hlediska.
Co se odborníkům i laikům na těžbě břidlicového plynu nezdá?
Břidlice – usazená hornina obsahující metan by měla v USA do dvaceti let zabezpečit polovinu dodávek veškerého plynu.
Princip těžby a její vliv na životní prostředí
Těžba břidlicového plynu spočívá ve vyvrtání otvorů přes několik vrstev propustných hornin až do vrstvy nepropustné břidlice. Ta může v některých případech ležet i několik kilometrů pod zemským povrchem. Prostřednictvím vyvrtaných otvorů se do břidlicových ložisek dávkují chemikálie, které s horninou reagují a umožňují vznik břidlicového plynu, který pak stoupá zpátky k povrchu.
Taková těžba se nazývá frakování a podle průzkumů je příčinou velkého množství emisí metanu z vrtů. Tento plyn, jeden z nejnebezpečnějších skleníkových plynů, narušuje ozónovou vrstvu a celosvětový trend usiluje spíš o jeho potlačování.
Unikající plyn se navíc může dostat do zásob podzemní vody, kde ovlivňuje její kvalitu a údajně i chuť. Kontaminace podzemní vody se ostatně dává za vinu i samotným chemikáliím potřebným k těžbě.
Podle některých studií navíc může těžba břidlice stát i za zemětřesením nebo zdravotními problémy obyvatel v přilehlém okolí a finančně je dokonce nákladnější než těžba zemního plynu.
Těžba břidlicového plynu v USA. Jednou z příčin ztížené těžby v Evropě je nedostatek prostoru pro vrty.
Energetická nezávislost přes břidlici zřejmě nepovede
Přes všechna negativa koketovali s myšlenkou těžby břidlicového plynu naši sousedé z Polska. Země je totiž energeticky velmi závislá na uhlí a na dodávce plynu z Ruska. Polské zásoby břidlice v roce 2011 američtí výzkumníci označili za nejrozsáhlejší v Evropě a kvůli možné těžbě si Poláci dokonce odhlasovali změny zákonů o životním prostředí. Jejich snaha však nakonec narazila na složité geologické podmínky. Břidlicový projekt v Polsku už dva roky stojí a do budoucna není velká naděje na další posun.
V celé Evropě tak pravděpodobně nakonec žádná země příklad Spojených států nenapodobí. Těžba uhlí by měla být do budoucna nahrazena větším využíváním obnovitelných zdrojů. Například Dánsko by se chtělo do roku 2035 omezit výhradně na solární, větrné a vodní zdroje energie.
Přečtěte si, jak můžete i vy dosáhnout energetické nezávislosti v rámci vlastní chytré domácnosti.