Vlasové transplantace řešící vypadávání vlasů u mužů se staly běžnou součástí kosmetických úprav, jen se o nich příliš nediskutuje. Mají nádech čehosi dehonestujícího, jenže naprosto neoprávněně. Na úpravě vlastního zevnějšku není nic špatného, naopak upravený člověk je sebevědomější a následkem toho i úspěšnější. To není klišé či novinářská nadsázka, ale fakt vycházející z odborných psychologických studií.Plešatost není handicap, byť to tak mnozí vnímají. Jenže stačí si vzpomenout na slavné „plešouny“, ať už herecké či vědecké branže. Pravda, herci jsou mnohem známější. Jason Statham, Bruce Willis, Dwayne Johnson a dokonce i John Travolta oplešatěli a jsou s tím naprosto v pohodě. Dokonce i posledně jmenovaný, bývalý sexy idol z filmové Pomády si svou „bezúdržbovou“ hlavu jako koleno pochvaluje. Skutečností ovšem zůstává, že v roce 1978, kdy se tento filmový trhák dostal na plátna kin, byl přece jen John Travolta o dost mladší.

Avšak i i muži s „přehazovačkou“, která vlastně působí docela směšně, se mohou dostat na výsluní. Jako jeden příklad za všechny lze jmenovat exprezidenta USA Donalda Trumpa. Proč tolik řečí kolem vlasů, které muži na první pohled moc neřeší? Protože jde jen o první pohled. Muži totiž vlasy i vousy řeší a to poměrně intenzivně.

Důkazem je po celém světě rostoucí množství pánských kadeřnictví a barbershopů. Jenže genetiku neoblafne nikdo; takže když už jednou tato úprava existuje, tak proč přírodě trochu nepomoci. A vlasové transplantace přesně takovou pomoc nabízí. Čert vem stud! Stydět se jít na vlasovou transplantaci je podobné, jako hanbit se za návštěvu pedikéra, za masáže ulevující bolesti zad nebo za vypálení nehezkých kožních znamínek. Ve skutečnosti jde jen o využití dnes už na našem trhu běžné služby, která je legální, užitečná a ve skutečnosti ani není moc drahá. Její význam je totiž potřeba nepřepočítávat na peníze, ale na užitek, který přinese. Sebevědomí, úspěch u žen, pracovní postup… nic z toho se v korunách vyčíslil nedá.

Spolužák ze střední školy přesně tenhle „problém“ se studem řešil. Nejedno pivo jsme vypili během hovorů o tom, že by na transplantaci zajít chtěl, ale, že je u to hloupé. „Co je na to hloupého?“ oponoval jsem vždycky. „Stydím se,“ přiznával, čímž mi nahrál na smeč. „Já se kdysi styděl koupit si prezervativ. Kdyby u toho zůstalo, asi nikdy bych si neužil,“ kontroval jsem. Nakonec na mě dal. Tohle probíhalo před 3 lety. A dnes? Martin je spokojený, tehdejšímu strachu se už jen smějeme a on má skvělou partnerku. Tvrdit, že je to jen kvůli jehobujnější kštici, by bylo nepravdivé a vůči Martinovi nespravedlivé, aleosobně se domnívám, že jistou, byť možná drobnou zásluhu na tom má.

Náš život se odvíjí od vnitřní spokojenosti, vyrovnanosti a harmonie. Jestliže námi zmítají pochyby, projeví se to i na celkovém chování. Mluva těla prozradí nejistotu, a kdo by chtěl uzavírat obchody, přátelství či manželství s člověkem, který si není jistý ani sám sebou? Pokud sebevědomí pomůže nový vlasový porost nebo silikonová prsa, tak proč ne. Je sice důležité , co si o nás myslí ostatní, ale mnohem větší význam má to, jak na sebe pohlížíme my sami.

Mimochodem plešatění i náhrada vlasů je součástí odborných vědeckých výzkumů a pokusů a to jak na myších, tak na lidských dobrovolnících. Takže se ani z odborného hlediska není čeho bát. Byť v mládí máme my muži bujnou kštici, všem nám k stáru začne porost řídnout. Někomu více, někomu méně, ale nikdo nezůstane tohoto procesu ušetřený. Takže je nejvyšší čas si říct ono slavné „proč ne!“ a začít situaci, která nás trápí, řešit.

Kdy jindy než teď a s kým jiným, než sám se sebou. Ovšem s odbornou dopomocí.