Dveře dlouhého černého automobilu se pozvolna otevřely. Z místa řidiče vystoupil průměrně vysoký prošedivělý muž v drahém obleku. Zavřel za sebou dveře od vozu, který se automaticky zamkl. Vytáhl z kapsy u saka sluneční brýle a nasadil je. Rozhlédl se, byl v jakémsi nevýznamném městečku na kanadském venkově. Kolem silnice, po níž přijel, bylo jen pár domečků, opodál stály čtyřpatrové domy, které se podobaly těm v Ottawě, odkud muž pocházel.

Jmenoval se Michael, své příjmení však často měnil. Měl pro to svůj důvod. Zatímco v levé kapse saka nosíval brýle, u pravého boku měl zbraň typu Glock 36. Malá, spolehlivá, odolná! Když se dnes ráno probudil, netušil, že z hlavního kanadského města vůbec odjede. Měl původně jen vyplňovat nějaké papíry pro byrokraty a přesvědčovat své šéfy o tom, že je proAgenturu ještě užitečný. Protože v pětačtyřiceti letech už agent nejtajnější z kanadských výzvědných služeb už není to, co býval. Znavený svou prací, neustálým lhaním své rodině i zbytku svých přátel… jeho tělesná schránka byla díky výcviku a četnému cvičení možná zachovalá, ale jeho duše byla zdevastována nepřetržitým klamáním. A cynismem. Nebylo divu. Když vidíte, jak vlády celého světa lžou svým obyvatelům, jak tají různé vědecké experimenty, začnete se na svět dívat maličko jinak. Existuje pár pravidel, která musí dodržovat každý zaměstnanec Agentury, kanadského výzvědného aparátu. Zaprvé, každý operativec musí měnit své zvyky. Chodit jinudy do práce, jíst v jiné restauraci, nosit různé druhy oblečení… zkrátka a prostě nedat nepříteli šanci jej odhalit. Zadruhé, každý operativec má svou specializaci, podle níž je vysílán do různých oblastí. Michael pracoval na Oddělení vnitřní bezpečnosti. To byla kancelář, která monitorovala hrozby ze všech států světa a posílala do terénu operativce se znalostmi alespoň pěti řečí. Michael byl výjimečný, od dětství měl dobrou paměť a snadno se učil. Mluvil dohromady dvaadvaceti jazyky. Pravidlo třetí, dokonalé krytí. Díky znalosti jazyků bylo Michaelovo krytí celkem snadné, pracoval údajně na ministerstvu zahraničí jako překladatel. Tuhle pohádku tvrdil všem. Až na svou ženu, agentura mu po mnoha letech manželství umožnila říct pravdu. Bylo to pro oba dva velmi těžké. Pravidlo čtvrté, každý operativec musí mít svůj kontakt. To je člověk, který pracuje v Agentuře, osoba, na níž se může agent v tísni kdykoli obrátit. Ať se stane cokoli, první, komu agent volá, je jeho kontakt. Tráví spolu dost času, tváří se jako nejlepší přátelé. V Michaelově případě to byla Christine, která pracovala na Hispánské sekci. Bylo jí kolem třiceti, byla velice ambiciózní a docela pohledná. Její rodina pocházela odněkud z Venezuely. S Michaelem bylo dobří přátelé.

Ale v ten den se Michael vydal bez jejího vědomí do Sudbury v Ontariu. Ráno mu volala Diane H., operativec ze téhož oddělení. Měla být touhle dobou někde v Brazílii, vůbec by neměla být v Kanadě. V telefonu zněla opravdu dost vyděšeně. Povídala něco o nebezpečí, které jí hrozí, o kryse ve vlastních řadách a o seznamu… mezi špióny se slovo seznamraději používat nemá. Nemají ho moc rádi. Pro jistotu se tedy Michael sbalil, sedl do auta s vládní značkou a dojel až do Sudbury. Podle instrukcí jeho mladé kolegyně se měli sejít v ulici Goldmarry Street. Michael zapnul navigaci v mobilním telefonu a vydal se na cestu. Procházel kolem několika opuštěných domů, nakonec došel až do ulice, kterou obklopoval hluboký les a řada malých bílých domků. Podle GPS byl v cíli. Rozhlédl se, v dálce stálo nějaké malé auto, Michael skrze paprsky letního slunce neviděl, kdo v něm sedí. Vsunul ruce do kapes a čekal.

Po několika minutách dorazila na místo schůzky i Diane, tmavovlasá štíhlá žena kolem pětadvaceti let. Přišla k Michaelovi a objala jej. Ti dva nikdy nebyli zrovna nejlepší přátelé, ale vzájemně se jako kolegové respektovali. Jak by ne, několikrát spolu byli na zahraniční misi. „Ahoj,“ řekla mu a rozhlédla se kolem. Byla bledá jako smrt, nevypadala moc k světu. Na sobě měla bílou košili, velké sluneční brýle na očích a světlé úzké džíny. „Ahoj, tak co se děje?“ ptal se Michael a snažil se ji od sebe odtáhnout. Ale marně. Diane se na něj podívala, sundala si brýle a spustila: „Vrátila jsem se právě z Ria. A musím se na pár dní schovat, musím najít důkazy.“ „Důkazy o čem?“ divil se Michael a Diane se znovu poohlédla po okolí, zda je někdo nesleduje. „Já ho našla, Michaele,“ špitla tiše a přistoupila k němu o něco blíž, „našla jsem seznam.“ „Je to jen legenda,“ řekl Michael, ale přesto se necítil moc době. Mezi zaměstnanci Agentury se totiž traduje, že takzvaný seznam X obsahuje jména všech tajných agentů ve všech zemích světa včetně jejich krycích jmen. Kdyby se takový dokument dostal do špatných rukou, mnozí Michaelovi kolegové a přátelé by byli odsouzeni na smrt. „Já ho viděla, držela jsem ho v ruce,“ řekla Diane, „on existuje.“ „Tak mi ho dej, odvezu ho do Ottawy,“ odvětil Michael a snažil se ji uklidnit. „Já ho tam musela nechat, kdyby se dozvěděli, že jsem ho viděla, tak mě zabijou.“ „Co chceš dělat?“ zarazil se Michael a spatřil, jak se světla automobilu v dálce rozsvítila. Automaticky přiložil pravačku na pouzdro s pistolí, takový starý agentský zvyk.

„Já ho nejen držela v ruce, ale taky si pamatuju jména spících agentů různých zemí tady v Kanadě,“ pravila Diane trochu rozrušeně a potom přistoupila o krok blíž k Michaelovi, jako by mu chtěla sdělit obrovské tajemství, „máme v Agentuře krysu. Vlastně dvě.“ „Ten seznam může bejt jenom výmysl!“ osočil se Michael. „Ty mě vůbec neposloucháš, máme mezi sebou zrádce.“ „Fajn, kdo je to?“ rozhodil rukama její starší kolega a nevěřil jí. „Christine,“ odpověděla tiše Diane a její kolega zůstal jen stát jako opařený. Díval se na ni a nevěřil vlastním uším. Jeho kolegyně a kamarádka je dvojitý agent? – tomu nemohl uvěřit. Diane přivřela oči a pověděla: „Je vedená jako agentka z kubánské tajné služby, ona se ve skutečnosti nejmenuje Christine.“ „To je lež,“ křikl Michael a prudce se poškrábal rukama na čele. V tom okamžiku se ozval tlumený výstřel! Tělo jeho kolegyně se skácelo k zemi, padla na záda a na její bílé košili byla obrovská skvrna od krve. Michael se okamžitě přikrčil k zemi, vytáhl zbraň a namířil ji směrem na automobil. To právě z něj vyšel onen výstřel. Michael dvakrát, možná třikrát zmáčkl spoušť a prostřelil zadní sklo ujíždějícího vozu. Poté přiběhl k bezvládnému tělu Diane. Dva prsty levé ruky jí přiložil na krk, ale necítil žádný tep. Byla mrtvá. A nejen, že obvinila jeho kontakt z vlastizrady, ale ani mu nestačila říct kde seznam hledat, jak v něm číst a kdo je druhým zrádcem. Pokračování…

Věnováno Anetce K. za její nesmírnou trpělivost se mnou…