Předchozí část … Slunce zářilo jako o život, paprsky dopadaly na horkou vozovku a rovněž na tělo mladé kanadské agenty. Mrtvé vládní agentky. Vedle její mrtvoly seděl Michael, u jehož nohou se srážela páchnoucí krev. Před očima mu běhala ta hrůzná chvíle, ten okamžik, kdy jeho kolegyně padla bez života k zemi a on nemohl nic dělat.

Vlastně několikrát vystřelil a potom nechal automobil ujet. Po několika minutách zavolal svým nadřízeným, následně záchranku a policii. Když přijeli, vytáhl z peněženky malou modrou kartičku, na které bylo psáno velkým písmemMinisterstvo obrany. Neřekl policistům ani slovo, seděl a čekal… po půl hodině dorazila Kate Walkerová, ředitelka Agentury. Blondýna na vysokých podpatkách, se šátkem kolem krku, s velkou kabelkou a quebeckým přízvukem přistoupila k Michaelovi a poplácala jej po rameni. „Tak jak?“ zeptala se po pár vteřinách, když se stejně starý operativec zvedl ze země, „jste v pořádku, Miku?“ „Bude to dobrý,“ odvětil agent a podíval se na své dlaně, na nichž byla temně rudá krev, „je to má vina, nezkontroloval jsem to tady, než jsme se sešli.“ „Přeci jste nemohl očekávat útok na kanadskou agentku v její domovské zemi,“ zamračila se ředitelka Walkerová a vytáhla ze své tašky igelitový sáček, „budu potřebovat vaši zbraň, Miku.“ „Jasně,“ pravil zkroušený operativec a vytáhl ji z pouzdra u pasu. Pomalu vysunul zásobník, vyprázdnil hlaveň a vhodil ji do toho pytlíku. V tu chvíli pohlédl před sebe, uviděl tam Christine, svou kolegyni… a také agentku, jež byla označená za zrádkyni. Michael netušil, jak se k ní má chovat, nevěděl, jestli ten střelec náhodou nebyla ona.

„Bude s vámi chtít mluvit vnitřní inspekce,“ řekla Walkerová a chystala se k odchodu. Michael ten postup znal, nebylo to poprvé, co se dostal do nepříjemné situace. Walkerová jej znovu poplácala po rameni, vyjádřila mu tím tak svou podporu… a odešla. Po pár vteřinách přišla k Michaelovi jeho kolegyně a kamarádka Christine. „Ahoj,“ špitla a objala ho, „bála jsem se o tebe. Když mi řekli, že na tebe střílel sniper, málem jsem se strachy…“ „Jsem v pořádku,“ odtáhl ji od sebe Mike a vsunul ji ruku pomalu do vlasů, „musím ti něco říct.“ „Co?“ ptala se a před obličejem se jí vybavila operace Kolumbii. Michael jen zavřel oči, opřel svou hlavu o její pravé rameno a začal zhluboka dýchat: „Ona mi řekla, že našla seznam x, jména všech spících agentů ve všech zemích světa… včetně Kanady.“ „To je přeci jen mýtus,“ odpověděla Christine a zvedla mu padající hlavu, „nebo ne?“ „Proč by jinak zemřela?“ zakroutil hlavou Mike a nasadil si tmavé sluneční brýle, aby mu nebylo vidět do ztrápené tváře, „někde se tu schovávala. Hádám v jednom z těch starých domů, tak se do nich asi podíváme, ne?“ „Co inspekce?“ zastavila jej Christine a chytila neurvale za zápěstí. Mike se však vysmeknul, odstoupil od ní kousek dál a pravil tiše: „Na tu ser. Diane je mrtvá, musím to udělat.“ „Fajn,“ pravila Christine a se svým kolegou se vydala prohledávat jednotlivá obydlí.

Asi po dvaceti minutách narazili na podkrovní pokoj, v němž byl malý kufr s osobními věcmi. Přesně s takovým typem zavazadel cestují operativci ve službách Agentury. Jsou skladná, nenápadná a praktická. V pokoji byla jen postel, jeden stůl s počítačem a malá skříň. Oba se začali rozhlížet po místnosti. Christine prohrabávala její kufr, nacházela tam několik fotografií – byla na nich ona sama, společně s Michaelem. Ten procházel jednotlivé poličky ve skříni, přehraboval její oblečení. Christine popadla jednu fotografii, na níž byl pouze Michael, a zvedla se: „Poslyš, ona ti řekla, kdo byl na tom seznamu?“ „Ne,“ lhal Michael, „jen mi řekla, že ho našla… jako toho zrádce.“ „Aha,“ odvětila Christine a upustila fotku na zem, položila pravou ruku na pistoli u svého pasu. V ten samý okamžik našel Michael v poličce s oblečením malý černý revolver. Pomalu jej vzal do ruky, natáhl kohoutek a zády ke své kolegyni se zeptal: „A ty víš, kdo na tom seznamu je?“ „Jo,“ řekla Christine a prudce vytáhla zbraň. Takřka ve stejný moment se Mike otočil na ni i s revolverem v ruce. „Ty?“ řekla Christine a mířila na něj pistolí. Mike na ni hleděl s hlavní namířenou na její hrudník: „Řekla mi, že tím zrádcem v Agentuře jsi ty! Takže bys měla položit zbraň a pomalu se vzdát.“ „Já?“ začala se vyděšeně smát jeho partnerka, „já jsem zrádcem v Agentuře? Zbláznil ses? Tvoje fotografie byla v tom kufru, ty jsi zrádce.“ „Já nejsem zrádce,“ křičel Michael, „vždyť mě přeci znáš.“ „Očividně ne,“ odsekla mu Christine se zbraní v pravé ruce a opět se jí vybavila operace v Bogotě. Vzpomněla si, jak ti dva po náročné misi leželi v posteli, líbali se a celou noc milovali… pod polštářem měli každý svou zbraň, jež byla plně nabitá, vášeň se mísila se strachem ze smrti a z prozrazení. Bylo tomu už dávno, oba byli tehdy mladí a nezkušení operativci, kteří hledali útěchu u toho druhého.

„Já nejsem zrádce, přísahám,“ řekl Michael a pohlédl jí hluboce do očí, čímž ji vytrhnul ze vzpomínek. „Já taky ne, ale jak mám vědět, že mi nelžeš?“ pravila Christine a dál na něj mířila svou zbraní, „fajn. Co když oba odložíme zbraně?“ „To by šlo,“ řekl Mike a pomalu uvolnil sevření ruky, „na tři?“ „Jo… jeden, dva… tři,“ řekla klidně Christine a oba agenti sklopili pistole k zemi. Mike prudce vydechl, uvědomil si, že málem zastřelil jedinou blízkou osobu ve svém životě a že při tom mohl sám zemřít. Christine se uklidnila, zasunula zbraň do svého pouzdra a prohrábla si rukou vlasy. Váhavě k němu přistoupila a chytila ho za ruku. Michael ji k sobě zatáhl za vlasy a zprudka políbil. Christine jej chytla za límec košile a přitlačila na malý psací stůl, divoce jej líbala a kousala do rtů. „Málem jsme se zabili, ty idiote!“ dostala ze sebe, když stála jen malý kousek od něj. Vrazila mu facku a znovu mu věnovala jeden polibek. Michael ji vzal pod zadečkem a náhle zvedl do vzduchu, poponesl ji několik kroků směrem k posteli a položil na lůžko. „Už to neudělám,“ pošeptal jí a začal ji rozepínat knoflíky světle modré košile. Ta jej zarazila. Spatřila, jak je zespoda desky psacího stolu lepicí páskou přilepen flash disk. Zvedla se z postele, upravila se a přistoupila k tomu stolu. Sejmula z něj přilepený USB klíč a připojila jej do počítače na stole. V ten okamžik se jí ukázal devadesátistránkový dokument, v němž byla pouze změť čísel.

„A je to,“ řekl Mike, „tohle nikdy nerozluštíme.“ „Nepodceňuj mě,“ usmála se Christine a začala cosi vyťukávat na klávesnici. Michael se procházel po místnosti, prohlížel si ji a nakonec pohlédl z okna. Vytáhl mobilní telefon a poslal komusi textovku v holandštině. Michael uměl tolik jazyků, že se mu mnozí operativci nemohli ani rovnat. Když Christine pokračovala v dešifrování souboru, konečně se jí ukázala jména místo číslic. Pomalu začala procházet jednotlivé stránky, jména agentů byla řazena podle zemí. Mike se ohlédl a pomalu přistoupil zezadu ke své kolegyni. Objal ji a pravil: „Je to krásný dům. Měli bychom tu spolu zůstat až do smrti.“ „Do naší smrti? S naší prací to bude za chvíli,“ zasmála se Christine a políbila jej na tváři. V tom okamžiku došla na stránku s nadpisem Kanada. Pohlédla na čtvrtý řádek, kde stálo: Michael Bow – Izrael. „Do tvé smrti,“ zašeptal Mike a vytáhl z jejího pouzdra odjištěnou zbraň. Otočil ji k sobě čelem a dvakrát ji střelil do břicha. Potom se sklonil k počítači, smazal své jméno, napsal místo něj jméno své kolegyně a praštil se pažbou zbraně do obličeje. Až mu tekla krev!

Nato vběhla do místnosti ředitelka Walkerová i s revolverem v ruce, Michael tam jen stál nad tím bezvládným tělem. Jeho nadřízená k němu přišla a Michael zvolna zastřel hlas: „Našli jsme seznam x, je na něm i Christine. Když to viděla, vytáhla zbraň, poprali jsme se o ní a já namířil na ni.“ „Udělal jste dobře, Michaele,“ pravila Walkerová, když hleděla na obrazovku počítače, „byla zrádce.“