Kvalitní rezistory pro elektrické obvody

rezistory

Ani ty nejjednodušší elektrické obvody se neobejdou bez rezistoru v odpovídající kvalitě a o správné hodnotě. Tato součástka je v elektronice přítomná takřka všude. Rezistory (odpory) se používají ke snížení velikosti elektrického proudu, ale také k získání jistého úbytku napětí.

Využití rezistorů v praxi

Tyto nejpoužívanější slaboproudé elektronické součástky fungují pro měření proudu, výkonu u elektrodynamických brzd, k regulování výkonu, k tlumení kmitavých obvodů a pro vytápění u topných těles. Dále rezistory slouží jako nabíjecí odpor, aby se omezil proudový náraz během nabíjení či naopak vybíjení kondenzátorů. Malý odpor, který se zapojí do série, může chránit proti zkratu v obvodech s vysokou impedancí, což se stává třeba během přenášení signálu v sériové lince. Použití zahrnuje též zakončení signálových linek proti odrazům a jejich zatížení ke zvýšení odolnosti proti rušení.

Druhy rezistorů a jejich značení

Jednotlivé druhy rezistorů se od sebe odlišují konstrukcí, velikostí odporu a dovoleným zatížením. Pokud se dá měnit odpor, jde o trimry, reostaty či potenciometry. Modely v miniaturním provedení mají tvar hranolů bez vývodů. Jedná se o SMD a jsou určené k povrchové montáži. Všechny rezistory se vyrábí s jistou tolerancí, protože se používá hodně velký rozsah hodnot. Z tohoto důvodu se osvědčila tzv. vyvolená čísla a několik řad pro jednotlivé tolerance. Značení u vývodových rezistorů se realizuje barevným proužkovým kódem. U SMD rezistorů jde o číselné značení. K momentálně nejčastějším systémům značení patří barevný proužkový kód, tříčíselný a čtyřčíselný systém, ale také systém EIA-96.

Typy rezistorů podle konstrukce

Ke konstrukci rezistorů dochází různými technologickými způsoby. K nejstarším druhům náleží uhlíkové rezistory, které obtížně dosahují nízkých hodnot, ale snadno vysokých. V současnosti jde o zastaralé kousky, které mají nízkou pracovní teplotu, avšak vysoký šum a špatnou dlouhodobou stabilitu. U drátových tvoří základ vodič s požadovanou hodnotou odporu, které se docílí používáním látky s jistou rezistivitou, průřezem vodiče a délkou. Obyčejně se dlouhý drát navíjí okolo izolačního tělíska, aby se uspořilo místo. Vrstvové rezistory patří aktuálně k nejpoužívanějším a vznikají nánosem vodivé vrstvy na izolační tělísko a pak vyfrézováním drážky, aby se zvýšil odpor.

U metalizovaných je vrstva udělána vakuovým napařením kovu. Metaloxidové vznikají díky vrstvě z oxidu kovu. Vyznačují se vyšší tepelnou odolností, stabilitou a impulzní zatížitelností v porovnání s metalizovanými. Celé těleso z odporového materiálu mají hmotové rezistory, které nabízejí nejvyšší impulzní zatížitelnost. Existují i jiné speciální modely pro velké výkony s účinnými chladiči.

Sdílet článek