MŮŽETE CHTÍT VRÁTIT PŘEPLATEK NA VÝŽIVNÉM?

určení výše výživného

Je-li výživné pro dítě, stanovené na základě soudního rozhodnutí, k návrhu jednoho z rodičů novým rozhodnutím soudu sníženo (z důvodu dlouhodobé změny poměrů, kdy příčiny této změny mohou být jakékoliv – nemoc, úraz, ztráta zaměstnání, uzavření nového manželství a vznik nové vyživovací povinnosti), nabízí se samozřejmě otázka, zda a případně v jaké míře se lze po dítěti domáhat vrácení přeplatku na výživném.

Zákonná úprava

Podle občanského zákoníku platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž výživné lze přiznat vždy, jestliže dítě není schopné se samo živit. Vyživovací povinnost rodičů k jejich dětem trvá tak dlouho, dokud není dítě schopno se „samostatně živit“ (ve smyslu, že je dítě schopné samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to hmotné, kulturní a další, včetně potřeby bytové).

Každý rodič je oprávněn domáhat se u soudu snížení stanovené vyživovací povinnosti, a to v případě, že dojde k podstatné změně poměrů – ať už na straně oprávněného (dítěte) či povinného (rodiče). Soudu je vždy nutné prokázat, že šlo o takovou změnu poměrů, která se podstatně promítla i do majetkových poměrů povinného rodiče, neboť negativně zasáhla zejména jeho příjmy. Pouze v takovém případě soud změní výši výživného, a to zpravidla od okamžiku, kdy tato změna nastala, nejdéle však tři roky ode dne zahájení řízení, až do okamžiku, kdy pominula.

V případě, že je takový návrh kteréhokoliv rodiče důvodný, a je-li mu tedy vyhověno a výživné k dítěti sníženo, nastane situace, kdy rodič plnil svoji vyživovací povinnost po určitý časový úsek v minulosti nad rámec, tedy plnil více. Na výživném tedy vznikne cosi jako přeplatek, který je potřeba vypořádat, přičemž zákonná úprava stanovuje rozdílný postup pro zletilé a pro nezletilé děti.

Nezletilé děti

U nezletilých dětí, které nenabyly plné svéprávnosti, zásadně platí, že spotřebované výživné se nevrací. Tedy jinými slovy jakoukoliv částku, která byla dítěti za minulou dobu na výživném vyplacena a byla tímto dítětem zároveň i „utracena“, není toto dítě povinno svému rodiči vracet. Může samozřejmě nastat situace, že celá částka výživného dítětem ještě spotřebována nebyla a tedy by dítě mělo být povinno podle tohoto pravidla tuto částku rodiči navrátit. Nicméně v praxi se takové případy nevyskytují, neboť by nejprve muselo být složitě prokázáno, že dítě skutečně výživné (alespoň částečně) nevyužilo.

Zletilé děti

Zcela jinak navrácení výživného funguje u těch dětí, kterým již bylo osmnáct let a jsou tudíž zletilé. V jejich případě platí, že jsou povinny vrátit svému rodiči tu částku, která je rozdílem mezi výživným vyplaceným (v původní nesnížené výši) a výživným nově stanoveným (ve snížené výši), a to od počátku snížení výživného až do konce tohoto okamžiku. V praxi to znamená, že v případě podání takové žaloby lze předpokládat, že by mohl být rodič za určitých okolností úspěšný a zletilé dítě by tak muselo přeplatek vrátit. Je však třeba poznamenat, že až na výjimky se takové situace, kdy by rodič žaloval své zletilé dítě na vrácení vyplaceného výživného, prakticky nevyskytují.

Závěr

Je samozřejmé, že rodiče mají vyživovací povinnost ke svým dětem. Tato vyživovací povinnost nicméně není neměnná a v případě úspěšného řízení o snížení výživného může vzniknout přeplatek. Zákon je v tomto ohledu opatrný a privileguje nezletilé děti, které zásadně nemají povinnost jakýkoliv přeplatek vracet. Zcela nepochybně je tento princip v souladu s jejich nejlepším zájmem. Naopak však budou k vrácení přeplatku povinny zletilé děti, pokud o to oprávněný rodič požádá.

Chcete vědět víc? Další důležité informace týkající se určení výše výživného naleznete na našich stránkách rodinavpravu.cz

Sdílet článek