Říká se, že šaty dělají člověka. S tímto krátkým rčením se ne každý ztotožňuje, ale i tak se najde spoustu případů, kdy platí přímo magicky. Správný oděv může mít na člověka dokonce pozitivní psychologický vliv. Podívejme se například na sportovce; nedávno jsem při pravidelné návštěvě posilovny zaslechl rozhovor dvou dívek. Při protahování na žíněnkách si sdělovaly své dojmy z nově nabyté zkušenosti se cvičením.

Motivace může být různá

Najednou si jedna z nich posteskla, že ji denně bolí celé tělo a to je značně demotivující a že tedy svoji motivaci ke cvičení získává hlavně tím, že nakupuje značkové a figuře lichotící fitness oblečení. A aby měla důvod chodit do fitka, i když se jí nechce, vzpomene si, že má ve skříni neprovětrané legíny a i se svojí celulitidou v nich díky push-up efektu vypadá jak „bikina”. Druhá slečna jen nadšeně přitakávala a ihned ukázala svoji motivaci k běhu – nové běžecké boty, které ten den poprvé obula.

Pousmál jsem se nad tím výňatkem z pro mě tak odlišného světa, ale když jsem se nad jejich krátkým rozhovorem zamyslel, vzpomněl jsem si na situaci, kdy jsem se zachoval stejně. Navštěvoval jsem před lety ještě jako žák základní školy kroužek fotbalu. Nedá se říci, že bych v té době byl zrovna nejzapálenějším sportovcem z týmu, ale ani ostatní neměli zrovna přepychovou docházku. Trenér se z nás mohl zbláznit, chodili jsme si na fotbal, jak se nám zachtělo a málokdy se sešel celý tým pohromadě. Tehdy se trenér rozhodl, že pokud chceme hrát dobře a pořádat utkání s žáky z jiných měst, je potřeba začít ten náš žákovský fotbal brát trochu vážně a rozhodl, že objedná dresy. A měly to být opravdu profesionální dresy – se jmény na zádech a velkým číslem vzadu a malým vepředu na prsou.

Šaty dělají i sportovce

A samozřejmostí byly barevně ladící šortky. Na pravidelné týmové schůzce jsme tento návrh přijali s nadšením a už jsme se těšili, jak se budeme moci ve škole chlubit před holkama a doma před zrcadlem se ztotožňovat se svými fotbalovými bohy. Jelikož však naše „speciální” dresy nebyly prý žádnou levnou záležitostí, trenér se rozhodl vyčkat, kolik z nás prokáže, že si ho doopravdy zaslouží podle toho, jak vzorně budeme dodržovat docházku na tréninky. Najednou se z toho pruhovaného sportovního trikotu stala prestiž. Něco, co jsme si měli my malí kluci vysloužit, ba doslova jsme si museli vybojovat právo na to, abychom mohli nosit modro-žluté tričko s pruhy a čísly. Zpětně mi dochází, jak šalamounský krok to od trenéra byl, protože od té doby a i poté, co jsme poprvé oblékli své dresy, byla docházka téměř stoprocentní a dostali jsme se postupem času i mezi okresní elitu.

Tady si nade mnou a mým krátkým příběhem kdejaký skeptik pokývá hlavou, ale nikdo mi nevymluví, že trénovat jako profík občas nestačí. Někdy je potřeba pozvednout věci na vyšší level a namotivovat tak sám sebe. Ano, šaty opravdu dělají člověka a to neznamená jen jak okolí vidí nás, ale jak vidíme my sami sebe a jak se cítíme. A že nám k tomu pomůže kousek textilu? Proč ne?