„Nikdy se nenech odradit od svého snu“

Ať už je tvůj sen jakýkoli, nikdy nikoho nenechej, aby tě od tvého snu odradil. Ať už je tvůj sen menší nebo větší, bláhový či nemožný (podle slov jiných), nikde nezapomínej, že je tvůj, že vychází z uvnitř tebe a již to něco vypovídá. Vypovídá to o skutečnosti, že přesně tento sen tě určitým způsobem dělá šťastným, určitým způsobem tě formuje a vypovídá o tvých hodnotách. Pokud někdo tvé hodnoty shledává jako hloupé, či dokonce směšné, nezapomínej, že to nevypovídá o tobě, ale o něm samém. Každý člověk je originál a je jen na tobě, zda tím originálem zůstaneš. A jedna důležitá věc na konec – kdyby každý svůj sen považoval za předem nemožný a prohraný, nikdy by nevzniklo něco nového.

„Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní.“

V tomto případě se striktně nejedná o to obejít pravidla, dát se po cestě pro nás nejpříjemnější, a na nic, a na nikoho kolem se neohlížet. Znamená to především umět si najít cestu, která pro nás bude vysvobozením v těžkých chvílích. Myslím, že pod touto „cestou“ si každý z vás představí něco trochu jiného, ale věřím, že základní myšlenka této věty je známá nám všem. Tato věta v sobě totiž ukrývá jakýsi potenciál naší síly, která nás drží i v těch nejnesnadnějších chvílích.

 

„Jestli chceš být šťastný, nehledej čtyřlístek v trávě, hledej ho ve svém srdci a poděl se o něj s někým.“

Můžeme samozřejmě celý život čekat na ten okamžik, kdy se štěstí konečně přikloní na naši stranu, na okamžik, kdy se konečně budeme cítit šťastní. Ale můžeme také vzít štěstí do vlastních rukou a snažit se proměnit každý okamžik v nezapomenutelný. Ne vždy je to samozřejmě možné – nebo ano? Ale proč by zrovna teď nebyla ta nejvhodnější chvíle?
Ne nadarmo se říká, že štěstí je skutečné jen tehdy, když se o něj máme s kým podělit. Ne vždy se musíme za každou cenu snažit udělat šťastnými sami sebe, co takhle udělat šťastnými lidi kolem nás? Není právě toto ten způsob, jak udělat šťastným i sám sebe?