V sobotu v podvečer jsem byl překvapen negativní reakcí jednoho z čtenářů, který mě označil za malého kida, který se nikdy nikam nedostane a publikuje povídky v homoplátku s recepty. Překvapilo mě to, bylo to prvně, co jsem se setkal s tak negativní kritikou mého psaní. Netvrdím o sobě, že jsem spisovatel převratné kvality, nejsem naivní… nikdy se nestanu tím, čím byl Bukowski nebo Hemingway. Přesto odvádím v tomto magazínu svou práci! Práci, kterou mám rád a dělám ji se srdcem pravého žurnalisty. Stejně tak dře i naše šéfka, majitel tohoto portálu a ostatní redaktoři.

Avšak celý život razím teorii, že negativní kritika je lepší než žádná. Protože to, co skutečný redaktor očekává, jsou reakce jeho čtenářů. Číst o tom, co si myslí o jeho článcích, procházet si komentáře jednotlivých fanoušků i odpůrců. Protože to k psaní patří. Nejde psát tak, abyste nikoho neurazili, nikoho nepobouřili. Ovšem tento jedinec se choval velmi vulgárně a nevhodně, proto jsme byli nuceni jeho komentáře smazat a zablokovat jeho IP adresu. Uvedu-li vše na pravou míru, skutečně jsem malý (mám pouhých sto sedmdesát tři centimetrů), ovšem nejsem kid. Mám dojem, že obdobné slovo v mém mateřském jazyce ani neexistuje. Ke zbylým komentářům… skutečně si nemyslím, že je svět vymalované a barevné místo, moje maminka mi to ani nikdy netvrdila. A ne, opravdu ho nemám malého. A skutečně svět jen nekritizuji, nýbrž popisuji ze svého úhlu.

A abych osvětlil ostatním čtenářům úmysly a pohnutky onoho komentátora, vrátím se do minulosti. V našich řadách fungoval jeden redaktor, který se naprosto nesmyslně přirovnával k Bukowskému. Napsal o něm velice kvalitní článek, skoro jsem si jeho psaní oblíbil. Byl ovšem kvůli čtyřměsíční nečinnosti a nevhodnému chování vyhozen. A proto teď sedí u počítače a snaží se urazit a zesměšnit naší práci. Mstí se bohužel (i bohudík) právě na mých příspěvcích.

A upřímně musím říct, že mi to nevadí. Je to jeho pohled na svět, pokud si myslí, že mě rozpláče svými nadávkami, rád mu ten blažený pocit „vítězství“ dopřeju. Protože zatímco on se bude užírat sám doma u počítače, já budu ležet v posteli se svou okouzlující přítelkyní, v krásném bytě, se sklenkou dobrého francouzského vína a s jazzovou hudbou v uších. Jediné, co mi doopravdy vadí, jsou urážky směřované na vedení časopisu. Šéfredaktorka Kaku Maršíková i majitel Radek Hrnčíř odvádějí kvalitní práci. A i když nemáme vždy stejný názor, přinejmenším jsou to moji šéfové… a jeden z nich je žena. A k těm se má chovat slušně. Takže vám, pane bývalý kolego, moc děkuji za inspiraci k dalšímu příspěvku a za zpestření dne. S pozdravem váš malý bezvýznamný redaktor.